Těžce vybojovaný bod z Ústí nad Orlicí

Trenér Jaroslav Vodička udělal oproti poslednímu utkání v základní sestavě několik změn, v brance se znovu objevil Lukáš Dědek, v obraně nastoupil Jakub Šidlo a ve středu hřiště byl rychle se uzdravený Sebastian Munzar. VH do utkání vstoupily lépe, výsledkem sice byla dvojice rychle po sobě jdoucích rohových kopů, ale dobrý začátek jakoby nás zbytečně uspokojil. Domácí rychle převzali otěže, byli u míče častěji, lépe kombinovali, ale ani Jiskra se do žádné větší šance nedostala. První půli rozhodla situace z 28. minuty, urputný souboj o nákop na pravou stranu zaznamenal pouzenatržený límec dresu Davida Vyčítala, píšťalka rozhodčího ani praporek pomezního ale ne, a následující centr bohužel na malém vápně našel přesně hlavu jediného nabíhajícího De Silvy a domácí šli do vedení.

Inkasovaná branka znovu zvýšila aktivitu VH, zbylé minuty do přestávky už ale na stavu nic nezměnily. Jak první poločas skončil, tak i začal ten druhý, VH byly výrazně častěji u míče,snažily se dostat se nějaké lepší střelecké pozice nebo situace, na stále se zhoršujícím velmi měkkém a nestabilním hřišti to bohužel s přibývajícím časem bylo stále těžší a těžší, domácí se vždy dokázali ubránit. Vytrvalost a urputnost VH ale přeci jen slavila úspěch – na začátku poslední desetiminutovky základní doby hosté přišpendlili domácí hráče k pokutovému území, po prodloužení hlavičky Jakuba Šidla se míč klubkem hráčů dostal víc na pravou stranu pokutového území k Tomáši Bulířovi, který přeci jen našel skulinu v hradbě před sebou a levačkou poslat míč do domácí sítě. Stejně jako v případě VH, i domácí inkasovaná branka probrala, v závěru se vrátily k útočným akcím, s jejich náznaků už ale nic podstatnéhonevzešlo.

Jaroslav Vodička se Zdeňkem Bryscejnem určitě spokojeni s výkonem v první půlhodině nebyli, tady VH bezpochyby nehrály na svojí standardní úrovni, bohužel ani výrazné zlepšení v dalších minutách na víc než na remízu nestačilo. Proti byla především kvalita hřiště, téměř vůbec nedovolující obvyklou kombinační hru VH. Rozhodla vytrvalost a vůle, kýženého vyrovnání se přeci jen podařilo dosáhnout a z Podorlicka jsme nakonec s prázdnou neodjeli. Zápas to rozhodně pohledný nebyl, oba celky si vypracovali snad jen po jedné jediné výraznější příležitosti – možná i proto, si nelze prohlédnout záznam utkání J. V závěru podzimu asi lepší hřiště čekat nelze, tentokrát ještě enormní snaha k vyrovnání vedla, už příště to tak ale být nemusí.